Co říct, když není co říct

Před pár dny jsem v rámci nejvyššího levelu zkouškové prokrastinace brouzdala po internetu a hledala návody co říct, když vám dojdou slova nebo se konverzace dostane do mrtvýho bodu. Na anglickojazyčných stránkách by se pár (ikdyž teda notně chabých) rad i našlo, ale české internetové vody nic kloudného nenabízí. (ikdyž aspoň už vím, co říct synovi, o kterýho otec nemá zájem, ha, to se občas šikne)

Anyway, rozhodla jsem se tedy vyplnit díru na trhu a sepsat osvědčené repliky, které zaručeně rozproudí každou zamrzlou konverzaci. Věřím, že mnozí z vás si na mě při dlouhých zimních chatovacích večerech ještě s láskou vzpomenou.

• "Pomalu budeme dokončovat, odložíme a poslední bych poprosil, aby to vybrali."
• "Tak mě napadá... půjdem spolu do Betléma?"
• "Na světelné křižovatce zabočte do prava."
• "Hello, my name is Inigo Montoya, you killed my father, prepare to die!"
• "Platejse? Ano, platejse já hrozně rád." /citovat takovou kapacitu, jako byl Tolstoj, se prostě vyplatí!/
• "Víš, jakej je rozdíl mezi slonem?"
• "Nikdy nevyplivuj pecky od melounu, nikdy."
• "Už aby byl večer, dávaj Ženu za pultem."
• "Co si myslíš o účinnosti Kjótského protokolu, byly ty flexibilní mechanismy dobrej nápad?"
• "Nikdy, nebo navždy!" /klasika, která nemůže chybět, žejo/