Stránky

čtvrtek 6. října 2016

Když.

Ráda žiju v jednadvacátým století. Nemohla jsem se narodit v lepší době na lepším místě.
Nicméně. I tak mám občas pocit, že jsem tady vlastně jenom na návštěvě. Že moje doba byla doopravdy ta, ve který jsem strávila prvních zhruba deset let života. Proto se ráda dívám na filmy z devadesátých let – mám pocit, že tam patřím. Nevím proč. A je mi malinko líto, že se tam už nikdy nepodívám.

Co byla moje doba?

... když ta jediná realityshow, která v televizi jela, byl večerníček Medvíďata.

... když víc gelu na vlasy používaly holky než kluci.

... když Klaus ještě nosil brejle.

... když si místo ajfounů děti porovnávaly tamagoči.

... když jsem sice nevěděla, co je KFC, ale denně slýchala o jednotkách KFOR.

... když Klus ještě nešířil sluníčkovou osvětu, ale soutěžil v pětiboji.

... když papírové encyklopedie měly svůj smysl.


... když se každá správná domácnost poznala podle ochmataných Zlatých stránek.

... když jsme místo ČSFD měli Hemalu.


Jaký jsou ty vaše když?


2 komentáře:

  1. Sakra teď jsem si uvědomila že jsem nikdy tamotchi neměla :( A Medvíďata jsem milovala. Minimálně jednou do roka se na ně jezdím dívat do Berouna. Mám knížku a tehdy jsem měla i plakát. :)

    Medvědova slečna

    OdpovědětVymazat
  2. pokud máš na těch prvních deset let dobrý vzpomínky spojený s příjemnejma pocitama, možná proto by ses tam nejraděj vrátila, to je jasný.
    já jsem teda mnohem radši v přítomným čase. člověk když je starší, tak si může i tak trochu vybrat (v rámci možností co se nabízej samozřejmě, ale je toho i tak dost si myslim,) čím bude žít víc a čim míň a tak ..

    OdpovědětVymazat

Díky za každý komentář!