O labutích písních

Matikář, co leze po žebříku do oken, aby zjistil, jestli někdo neopisuje v dějinách kultury kuželosečky. Volovost polovodiče. Guláš ze školní jídelny třikrát týdně. Učitelé, jejichž nálada je přímo úměrná délce vlasů. Je kiffe zapper la téloche. Zavařované okurky v kávě profesora biologie. Spolužáci, kteří v hodině jí kraslice a píšou MMS v rámci libovolného slohového útvaru. Tvrdil, že Alžběta I. je protestantská děvka. Spolužačky, kterým můžete pronajmout kozačky své matky za kremroli týdně. Kluci, co dávaj na křižovatkách dámám přednost. Lodyha-ouvex-mauglí. Procesy se zločinci, kteří stříhají listy květinám v oknech. Atakdál.

To všechno v pondělí definitivně skončilo. 

A jsou tu nové spolužačky vypadající přesně jako Lady Edith a spolužáci, na které se podíváte a máte chuť je deštníkem fláknout po hlavě. Nevlastní ****** ******* ******* (jakože cenzura), co si vás měří vševědoucím pohledem. Předměty, kde je doporučenou literaturou Čapek, Pratchett a Feuchtwanger. Další spolužačky s vyjadřováním ve stylu právějsemvylezlaodhnoje. Další spolužáci, co píšou knihy a hrají na cello. 

Uprostřed toho všeho já. Čtu knížky o milenkách esesáků a nepochopitelně se mi stýská po nenáviděné Gaussově eliminační metodě. Mimochodem, ze všeho nejvíc se těším na přednášky energetické bezpečnosti.