Těší mě.

Uvědomila jsem si, že jsem se hned zpočátku této blogové éry dopustila fatální a téměř neodpustitelné chyby. Svým čtenářům jsem se nepředstavila. Abych tuto kardinální hrubost napravila, přicházím s dnešním článečkem, spíchnutým horkou jehlou a milovanou odrážkovou metodou.

Takže.

• V dětství jsem trpěla panickým strachem z některých rostlin. Občas jsem šla spát s obavou, že se možná další den neprobudím, protože jsem se dotkla tý žlutý kytky, co nám roste po celý zahradě.
• V peněžence nosím pytlík červeného potravinářského barviva. Nevzdávám se naděje, že se to jednou může hodit.
• První den v primě jsem si sedla vedle jednoho spolužáka v domnění, že se jedná o holku. Měl mikádo. (promiňpromiň, jestli si to čteš)
• Buzna, prázky, rožnout, děcka, dovča, "krásný dobrý večer". Malá ochutnávka slov, po kterých se mi ježí vlasy hrůzou na hlavě. (jaký jsou ty vaše?)
• Jako malá jsem byla pevně rozhodnutá se provdat za největšího grázla ze školky. Bohužel mé city neopětoval, ikdyž jsem pro něj pravidelně hlasovávala v soutěži o nejhodnější dítě (jo, jinej hlas než ten můj totiž nikdy nedostal).
• Nejraději ze všeho k Vánocům dostávám tyčinky na čištění uší. Takže pokud mi chcete udělat radost, dotoho.
• Aktuální verze jmen mých budoucích imaginárních dětí je Karla a Ludvík. Zbývá už jen zjistit jméno jejich otce.
• Mým nejoblíbenějším českým slovem je platejs. Dlouhá historie.
• Mám psa, kterej se doma vyčůral jenom jednou - pod televizi, když tam zrovna mluvil Paroubek. A taky kocoura, co se jmenuje Evžen Houžvička, nejradši spává v kuchyňském dřezu a nikdy se nenaučil vrnět.
• Ze všech filmů nejvíc nesnáším Titanic, Forresta Gumpa a Princeznu ze mlejna. Prej su filmovej kacíř.

Takže tohle jsem v kostce já. Můžete jít spát s dobrým pocitem, že už víte, kdožeto místo do šuplíku začal psát pod podpatek.

(Kytkofobie jsem se už naštěstí zbavila. Teď urvu, na co přijdu.)