Larva time.

Je to takovej buclatej černej bundokabát, dlouhej až pod kolena. Láskyplně mu říkám Larva. Nechci si moc fandít, ale myslím, že je to docela přiléhavý označení.

Nejlepší vztah spolu máme někdy tak uprostřed léta, kdy Larva visí v nejzazším koutu skříně a čas od času na mě přátelsky zamává opelichanou kožešinou na kapuci.

V zimě ale kolem Larvy procházím zásadně po špičkách v naději, že se se mnou nepokusí navázat kontakt. Jenže. Jen co přijde první větší mráz, už slyším: 
"Kristy, už je docela dost pod nulou, nechceš si vzít zítra ten teplej černej kabát? Je škoda, že ho moc nenosíš."

V poslední době se mi často dostávají do rukou knížky, který jsem kdysi dávno po pár stránkách z různých důvodů odložila. Jednou z nich jsou geniální Rady zkušeného ďábla. Zjistila jsem, že si Zmarchroba představuju úplně stejně jako Larvu – takový černý buclatý zlo, který pohltí celýho člověka. Brr.

Takže až mě někdy potkáte se zlověstně plížit brněnskými ulicemi v čemsi neidentifikovatelně nechutném, vězte, že se jedná o jeden z mých larvích dnů. V takovým případě mi prokažte velkorysost a nehlašte se ke mně. Nejradši se ve své břečce trapnosti brodím sama.

S láskou Vaše povrchní

K.