Polovinu života trávím v autobusech. Obvykle mívám v uších sluchátka, ale v těch krátkých pauzách mezi jednotlivýma skladbama poslouchám hovory lidí kolem a domýšlím si, čeho se ty útržky asi týkaj. Asi neslušný, ale neskutečně zábavný.
Třeba nedávno čtyři pupkatí chlápci, z toho jeden v uniformě a s mohutným knírem.
"...zdrhla jim 40kilová vyza..."
lalalá
"...tak to asi pudeš do gulagu..."
lalalá
"...kdyby náhodou jel cigán, tak abych nezaspal..."
lalalá
Mimochodem, pro vyzu mám speciální slabost, je to společně s ropuchou jediný zvíře, u kterýho si pamatuju latinský jméno. A jednoduchou asociací mě to vždycky přivede až ke geniálnímu Davidovi Krausovi. A to se vyplatí.
.jpg) |
| Dejte si trochu toho brněnskýho jarního kýče taky. |
______________________________________________________
Jako bonus pod čarou střípek z mé fejsbukové korespondence.
Ona: Hej, normálně dneska mi jedna ta prodavačka ze zeleniny jenom tak mezi řečí řekla: "na řádovou sestru nějak moc chlastáš" (neoprávněně, jen tak)
Já: Já zas dneska od doktorky dostala chemoterapeutika, kterýma se léčí kapavka.
Podotýkám, že ona není jeptiška a já nemám kapavku.
A v takovým světě my prosím žijem!
Ten druhý odstavec je nejlepší :D
OdpovědětVymazat