Stránky

pondělí 21. prosince 2015

Лайка.

Občas mě štve ta všudypřítomná zkratkovitost. Že se na otázku jak se máš automaticky očekává krátký a nikoho nezatěžující fajn, že pro většinu učitelů ve škole nejsem Kristýna s těžkozapamatovatelným příjmením, ale jen šestimístné bezpohlavní UČO, že o budoucnosti člověka rozhoduje pédéefkovej životopis plnej pseudopodstatných věcí.
Nedávno mi ve 3.21 ráno při prohlížení eshopu s umělými trávníky došlo, že právě proto jsem si kdysi založila blog. Protože statusy na Facebooku mi nepřišly dostatečně uspokojivý. Protože celej internet bezesporu touží vědět, co se v tom mým fajn skrývá.

Nuže.

Nějak se letos na Vánoce těším víc než obvykle (jako by to ještě šlo). Dokonce jsem začala být sluníčkově tolerantní i vůči všem těm ohavným trhům na náměstích. Jediný, co mě pořád ještě dokáže spolehlivě vytočit, je míchání žlutých a modrobílých světýlek. P r o č . A takový ty sjíždějící rampouchy. Řekla bych, že nastal čas, aby jejich nekontrolovatelný rozmach Evropská unie v rámci ekoúspor utnula.
Jinak jsem taky konečně zas něco přečetla. Něco, ehm. Divergenci. Myslím, že si zaslouží samostatnej článek. Protože fanfikce na Wattpadu hadr. Ale bavila mě, to se musí nechat, braky jsou životní styl prostě. O filmovým zpracování radši pomlčím. Patřím k té otravné sortě lidí, která má neustálou potřebu do světa vykřikovat #thebookwasbetter.
A minulý týden jsem potkala dva perfektně oblečený (ne že by to bylo pro pointu historky podstatný) kluky, co s neskutečným zápalem řešili, jestli se Lajka jmenovala Lajka, nebo to byl jen název rasy. Připomnělo mi to našeho češtináře z gymplu, kterej míval podobný starosti. A pouštěl nám ty nejnechutnější filmy evr. Beowulfa, Úplné zatmění, Lolitu. K tomu se s radostí přidávali ostatní učitelé s Pánem much nebo Hrdinou... (Teď se dívám, že všechny mají na ČSFD poměrně kladný hodnocení. Přeberte si to, jak potřebujete.) Vlastně jsem snad za celý studium neviděla film, kterej by pro mě nebyl nějakým způsobem traumatizující. Ale na druhou stranu jsem se aspoň utvrdila v tom, že jiný žánry než letní komedie a youtubevlogy nezvládám.

Napište mi, jak se máte vy. Moc ráda si čtu vaše komentáře.



5 komentářů:

  1. Mám pocit, že žiju deset životů současně a že by mi nestačilo dalších deset navíc na to, poznat lidi a věci tak jak bych si přála.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj! Právě prokrastinuju u učení filozofie a už nějakou chvíli čtu tvůj blog a jen jsem ti chtěla říct, že mě to baví. :) Nevim moc, jestli má tohle sdělení hlavu a patu, ale doufám, že tě to aspoň trochu potěší. Pokračuj, píšeš skvěle. :)

    www.jihomoravskaprazanda.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jů, to mě moc těší. Tuhle prokrastinaci schvaluju!

      Vymazat

Díky za každý komentář!